někdy ty úřady i fungujou...
Tak jsem před chvílí dočetla Allořiny stesky a vzpomněla jsem si, že jsem zapomněla na jednu velkou pochvalu. Pochvala patří městskému úřadu pro Prahu 9, a hlavně paní na pasovým oddělení. Nějak jsem dospěla k názoru, že abychom byli se Zuzkou ještě akčnější a připravené ke všemu, nechám naší berušce udělat pas. Na myšlenku mě přivedl Bobův zahraniční pracovní výlet a doatz mého bratra, kdeže se u nás na sídlišti může nechat vyfotit do průkazky. Focení bylo legrace. Paní mi dopředu sdělila, že zkusíme pár fotek a když to nepůjde, tak smůla, nebudem platit, ale ani nic nedostanem....Zuzka seděla za mého podepření a páč chůdě vůbec neví, co to sedět je, krásně vrávorala. A koukala, co kde lítá. Na třech fotkách koukala na stranu, na jedný se řehnila, do jedný strčila nohu, na jedný byla moje ruka. Dvě dopadly jakžtakž. Jedna se vytiskla. Následoval krok č.2 - nájezd na úřad s rodným listem a fotkou. Bohužel, krok č.2 měl být načtení informací, co je na pas potřeba. Tudíž jsem z kabinky pasovky vcelku rychle vycouvala a vyrazila o dvě patra výš zjistit, co je potřeba k osvědčení o státním občanství. Chyběl mi můj rodný list. Druhá návštěva už byla úspěšná - za pár minut jsme na matrice dostaly ono osvědčení, za dalších pár minut seběhly se Zuzkou v šátku dvě patra, vystály frontu u pasů, vypsala jsem žádost a za hodinu od vstoupení do budovy úřadu jsem nasedala do auta s ještě teplým pasem v ruce. TAkže- když se chce, tak to jde.
Žádné komentáře:
Okomentovat