v očích smrt na tachometru......no dobře, nakonec to šlo, ale to parkování
"Miuáčku, neboj, já vás zejtra na ty houy odvezu" dopadl ve čtyři ráno do postele hůře artikulující a né zrovna vonící Bob. Ha ha ha - bylo mi jasný, že si to odřídím sama. TAkže jsem už neusnula - cestovní horečka podpořená přemejšlením, jak já tu zelenou omaskáčovanou obludu, ve který jsem se ještě ani nevezla, zvládnu odřídit, udělala svý. V půl sedmý mě z lehkýho spánku a nervózních myšlenek vytáhla Zuzka. Vedle na posteli se to zachrulo "já pojedu s Váma jako spolujezdec" Zkusila jsem něžně navrhnout, že stačí, když jako spolujezdec pojede na Čerňák - místo srazu s ostatníma horalama. Za tu dobu dostanu instruktáž a zjistí se, jestli jsem schopná tu VĚC řídit. Schváleno. Bob nanosil asi tak pět várek věcí do toho přerostlýho autíčka ( tak nějak jsem zabalila půl bytu) a celej zelenej se usmál "Víš, já si myslím, že bude statčit, když spolu objedeme sídliště" TAkže - auto je super a až na parkování s tím fakt nebyl absolutně žádnej problém. Tím jsem si potvrdila teorii, že čék se naučí řídit cokoli a už se těším, jak si po p ůjčím na sraz mamin ( pojedeme dvě s kočárkama a ještě třetí kočárek asi budu přibalovat ;) )
Žádné komentáře:
Okomentovat