Hor(or)y

ta nám dala

Njn, tak to měla dovča na odpočinutí. Tři dny lyžování, čtyři noci v penzionu a pohodička. Na hlídání babička a klídek. Začlo to už v autě - řev. Ale to se dalo čekat. Jen babička nerada slyší Zuzku řvát, tak furt utěšovala a tudíž Zuzka nemohla zabrat. Když jsme to pak nechali, tak si chvíli vřískla a byl na dvě hodiny klid.... První noc pro změnu nechtěla usnout. Byla jsem babičkou vhozena a Zuzka uspána. Druhou noc nechtěla spát od dvou do nevímkolika a ke všemu měla horečku. Takže kojení, panadol, uspávání, kojení...nakonec usnula skoro v sedě u nás na posteli. Ráno po horečce ani památky. Třetí noc se vzbudila v půl čtvrtý a nacvičovalo se do pěti. Jediný, co jí uklidnilo, bylo prso - jenže vydržet to tak dlouho jsem odmítala já. Kdyby aspoň vypadala, že u toho hodlá usnout Tentokrát zasáhla babička a vzala si jí k sobě Cesta zpátky podobná cestě tam. Chjo. A to jedem dneska zase, naštěstí už blíž.....tak držte palce (jo, zalyžovala jsem si dva půldny a to tak, že naprosto skvěle, víc bych nevydržela) Uf, jdu dobalit a frčíme.