ale měli jsme vlastně štěstí
Původně jsem si myslela, že nejdobrodružnější zážitek z víkendu v Brně bude Zuzčina protivná noc, kterou utnul až přesun k nám do postele. Omyl. Velký omyl.....víc než Zuzka nás vypeklo auto. Při odjezdu. Vlastně už cestou, ale furt ještě skorovbrně :) Najedeme na dálnici a Bob zrychluje na svých obvyklých 1xx km/h (ehm, jezdí dost rychle) a najednou hrk, cuk a auto zpomaluje - já, coby spolujezdec měla pocit, že to jen netáhne a jede to pomalu. Bob, coby řidič, pochopil hned, že to chcíplo, vyřadil a přes tři pruhy elegantně dojel na čerpačku, kterou tam někdo kdysi naštěstí postavil..... Bez posilovače řízení, bez posilovače brzd, jen se zbytkem rychlosti, kterou tam původně našláp.... a na parkovišt hrk, krk, škyt a nestartovalo to. Po peripetiích se zjišťováním, koho volat na odtah, když máme havarijko tam a tam, a jestli vůbec máme havarijko, neb systém pojšťovny byl spadlý a nikdo nebyl schopen nám odpovědět, jsme vymysleli ďábelský plán ;) Pro nás dojel pán z Robíkovy firmy a přibížil nás k Praze, vstříc Bobovu řidiči, kterej se už řítil z Prahy, pro Ferušku dojeli s odtahem z Bobovy firmy a upíchli jí ve firemním dvoře. TAkže my jsme se po cca dvouhodinovém spoždění, dovou přesedáních a troše nervů, ocitli v klídku doma. Hurá, hurá hurá (ehm, pro představu - Bob mě malej baťůžek, já půl tašky, zbytek tašky Zuzanka, k tomu Zuzka v sedačce, kočárek a cestovní postýlka :-D )
Hele, neotravovala tě při psaní Zuzka? Přečti si to po sobě ;-))) Btw. to jste si teda užili!! bleee
OdpovědětVymazat