Skopnout to nemůžeš

aneb pomooooooooc, jsem muchlována

Zuzka spí v postýlce a tak si můžu konečně chvíli sednoutl.... Tak jsem si libovala, že má v poslední době ráj na zemi. Zuzka si hraje sama, leze po bytě a já to sleduju od počítačové židle. Když je dlouho ticho, jdu se podívat, co zase jí a pak si spolu jdeme krásně hrát na deku.... Ovšem asi jsem zlobila nebo co, páč místo samostatnýho andílka mám příšerku, která se soustavně dožaduje mojí pozornosti, na počítačovou židli nemám šanci ani dosednout. Okamžitě mi leží pod nohama a řve. Ještě tak můžu něco šolíchat v kuchyni či po bytě, přihodím-li na zem něco zajímavýho na hraní. Když chodím po bytě a uklízím, plíží se za mnou - jenže o poznání pomalejš, takže když dorazí na místo, já už jsem jinde a pochopitelně následuje řev ( teda pokud se na místě nevyskytuje nějakej bordel - nejlíp spadaný listí, hlína nebo drobky chleba, či nějaká ještě lepší svačina) Takže nakonec trávím většinu času na puzzlíkách mezi hračkama, kde sloužím jako přelejzačka a kde jsem muchlována a mazlena ( Zuzanka mi radostně trhá vlasy, vydlubuje očička, kroutí nos, zalehává obličej a vrcholem její lásky byl její loket vraženej v mým ohryzku - kašlala jsem následujících pět minut a myslela jsem, že už to nikdy nerozdejchám) Jediná záchrana je jídlo - sušenky, křupky (ale ty je nutno rychle doplňovat), chlebová kůrka, chleba, rohlík, mandarinka ;) Prostě pro trochu klidu dělám věci, který jsem u jinejch nechápala ( proč tomu dítěti dává tehnle jogurt? dyk je to samá chemie ....... už mi je jasný, že jestli to bude jediná věc, při který budu mít deset minut pokoj, budu to dělat taky :-D ) Prostě těch pár týdnů rajskýho klidu je fuč, Zuzka mi teď prostě visí na noze....."a skopnout to nemůžeš" jak trefně poznamenala jedna kamarádka ;)