Deset

no vážně deset !

Tak Zuzce bylo včera deset měsíců......už to není žádnej nemohoucí tvoreček, co jen leží, kam jí dáme a ve víceméně pravidelnejch intervalech řve.... Je to už pidiholčička se střapcem na hlavě (kdyby se konal nějakej konkurz na Rákosníčka, tak dejte vědět - asi by ho vyhrála) a místo slečny čuříkový máme doma neuvěřitelnýho smíška. Řehní se skoro furt, hlavně na maminku a na lumpárny. Co se psychomotorickýho vývoje týče, je asi maličko pozadu, ale fakt jen maličko a to z toho důvodu, že jaksi odmítá lézt. Na kolínkách se udrží (to jsem zjistila ve čtvrtek v obchoďáku), leč jak zahlídne něco zajímavýho, připlácne se k zemí a vyrazí Už si nejen sama sedá, ale i sama sedí. Bez opory. Nechala si to na dobu, až to bude fakt umět, takže od pondělka, kdy se poprvé pustila oběma rukama, ani jednou nespadla a sedí jak mazák. Sedí teda spíš v kleku a nebo v překážkovým sedu, ale to je jedno ;) Zato sedí moc ráda a když je usazena třeba do křesla, má fáááákt obrovskou radost. A ze sedu ( toho klekacího) se umí hezky přitáhnout do vysokýho kleku - v podstatě stojí na kolínkách. Dosáhne už, potvůrka, pěkně vysoko ;) Taky začla přelejzat balík plín, moje nohy a tak ( vlastně důkaz jsem tu dávala) - moc jí to baví. Jeden tejden si rozbila čumáček, při pádu z deseticentimetrovýho balíku plín a další tejden už ten balík k přelejzání záměrně vyhledávala. A mluví....teda žvatlá. Tři citoslovce už mají význam, další opakuje po mamice a třeba s Luciánem vede hovory dokonce ve větách, co na tom, že jediný slovo z toho nedává smysl ( možná jen nerozumíme) Když jsme u Luciána....každej den koukám, jestli se mu nad ušima nedělá svatozář. Ten kocour má fakt svatou trpělivost - teď už není jen honěn a tahán za ocas, ale je přileháván k zemi, zatížen a ošmatáván, včera se přes něj pokoušela přelézt. Chudák drží, sem tam mňoukne a asi doufá, že jí dáme brzo pryč ´:-D Zuzka mu jeho trpělivost oplácí vejskotem, vééélkou láskou a boucháním do hlavy se slovy babá babá ( malá malá) A jsme u našeho slovníku - první slovíčko jsem už psala - bylo to Bebe. Bebe je teď občas každej plyšák, ale všechny ovce obzvlášť. Pak se naučila používat Pá při mávání a Bá(c), když bourá komín No, a občas teď Luciánovi říká to svoje babá babá Ví co je nene ( občas se rozbrečí - nesmí se jí holt nic říc) a umí si maminku vyzvednout u počítače, když už je jí smutno zdařile ignoruje "tákhle je Zuzanka veliká" a paci paci a odmítá se stavět (proč bych ty nohy měla napnout- jsi blázen, mami?) Hm, a to je asi tak všechno ;) Jsem si to holt musela poznamenat, abych na všechny tyhle úspěch nezapomněla. Vlastně by na začátku stačilo napsat - je naprosto úúúúžasná a je s ní strašná legrace.