Ještě že je to jen dvakrát do roka

aneb zasraný blokový čištění

Uááá, je to tady zase - pod barákem bliká odtahovka, chlapi v oranžovým zametaj a někde už se chystá čisticí vůz. Já jsem na infakrt a celá se třesu ;) To, že je dneska blokový číštění, jsem si přečetla minulej tejden. Včera jsem tu ceduli při parkování elegantně minula a dneska ráno jsem vstala brzo jen díky náhodě ;) Poslední dobou spí Zuzka do cca osmi, ale dneska kňourala už v sedm. Ve čtvrt na osm jsem vylezla, že zapnu počítač, dám tam na čaj a vyzvednu loupežníkovou z postýlky. Ve čtvrt na osm jsem dorazila do obýváku za kňourajícím kocourem, zapla počítač a se zájmem koukala z okna, co to tam tak oranžově bliká. Asi za minutu mi to došlo... ...uáááááá, natáhla jsem na sebe džíny, na boso obula boty, popadla klíče od auta a od bytu, ignorovala Zuzčin řev (začla řvát přesně v momentě, kdy jsem se obula) a vylítla jsem v tričku, nemytá, nečesaná, na parkoviště, kde stály poslední čtyři zapomenutý auta, jedno z nich byla Feruška. Týjofky, já nemohla skoro ani řídit, noha na spojce se mi kleplala tak, že jsem měla strach, že se nechtěně rozjedu. Následovala projížďka po sídlišti a nakonec zaparkování vcelku blízko, takže jsem při poklusu domů ani moc nezmrzla. Když jsem na jaře málem dostala infakrt z ze stejný situace doufala jsem, že příště už to bude v poklidu. Dyť to byla náhoda, že byl Bob doma dýl , příště pojede brzo a dá mi vědět, kdybych na to přece jen zapomněla. Že akce a proběhne, až bude Bob na jachtě, to mě ani ve snu nenapadlo.