čtvrtek 29. ledna 2009

Jsem nepoučitelná

Přesně před týdnem jsem po delší době zase vyrazila se Zuzkou do obchoďáku a pro velký úspěch a zároveň potřebu doladit si model na ples jsme dneska vyrazily zase....

Uf, v týhle rodině dneska do večera někdo nepřežije - buď mě klepne, nebo Zuzku roztrhnu To byl zase nápad, jít nakupovat - jedinej úspěch byl v nákupu barevně hořících svíček na dort, girlandy ke stropu a balonků jo, a měli bublifuk, koriandr a kurkumu Zbytek byl krach - nejdřív jsem jí v HaM uklidnila korálkama a náramkem, jenže najednou začla hulákat tam tam a ukazovala ke vchodu, já měla doprohlídnuto, tak jsem vyrazila vedle do triumphu, tam jsem nejdřív zjistila, že nemám top, pod kterej jsem si chtěla koupit podrdu, ač jsem ho doma balila, pak jsem zjistila, že jsme z toho HaM odvezly korálky bez zaplacení a nakonecj sem zjistila, že push up 75A mi dělá super prsa, leč do dvaceti minut v ní chcípnu, jak škrtí, a že push up 80 A je mi příjemně, leč potřebovala bych půjčit ještě jedny prsa fakt príma, ještě že Zuzka byla zabraná do korálků - ty jsem sjela dodatečně zaplatit a vzala to do obuvi - nejdřív CCC, tam se mi líbily kozačky i lodičky, ale proboha, proč všechno slavnostnější má podpatek snad dvacet centimetrů? uááááá, v tom přece nemám šanci vydržet celej večer, v Deichmanovi jsem aspoň sebrala zkušební ponožky ( moje zabalený zůstaly doma u toho topíku) No, a pak jsme vlezly do obchodu se šatama - Zuzka odmítla vejít a mašírovala po chodbě do čoudu, na zavolání si vztekle lehla, tak jsem jí donesla dovnitř, že má ležet tam. Začla ječet - a od toho momentu se traduje moje nervoza, na který má lví podíl paní prodavačka, tipuju jí tak na pětašedesát... Ten ksicht, co hodila, a vůbec, jak se celou dobu ksichtila. TAkže jsem si sice vyzkoušela jedny šaty (spíš jen kvůli střihu, byly přes prsa dost podobný těm mejm favoritům), ale jinak jsem tam málem chcípla na nervy, že Zuzka něco provede a budeme obě inzultovány, protože paní si zcela evidentně myslela svý o nákupech s dítětem - a přitom by stačilo říc jí dvě hezký slova, Zuzka by se lekla a už b y se ode mně nehla. Takhle jsem pro ní dvakrát letěla na chodbu, dvakrát jí odtrhovala od regálů, porvala se s ní o šaty a celou dobu se jen klepala strachy, protože mi utekla i zapnutá z kočárku. V hračkářství to ušlo, musely jsme hledat bublifuk,u pokladny si vymohla jupíka, ale v Interesparu peklo pokračovalo - někde sebrala takový ty ochucený brčka do mlíka a chtěla to rozdělat, že prej hamí, u pokladny kňourala a za pokladnou roztrhla pytlík s arizonkama a ty si vysypala do klína -no, aspoň pak dala deset minut klid a spustila až v autě, když jsem startovala - že prej kočáááááárek. Normálně by mě její starost o to, že jsme venku nechaly kočárek, rozesmála, až bych se za bříško popadala, ale dneska jsem jen málem prorazila hlavou střechu auta. Boty a podprdu koupím asi tady a nebo v sobotu dopoledne, až příšerku hodím na krk tatínkovi. Znova tohle absolvovat fakt nehodlám.

1 komentář:

  1. :) a pak mě ještě abutaťka dojme otázkou a proč ses nestavila ještě na ten úřad a nevyřídila tamhleto. :D on nikdy nebyl s prckem sám ani nakupovat ani na úřadech... PS. než jsem měla dítě tak bych na řvoucí stvoření, válející se po zemi a jeho matku hodila stejně nepříjemný pohled. Teď se jen shovívavě usmívám když po mě hází oko matkačekatelka nebo matka s prckem v kočáru a myslí si, že jim se to nestane :D

    OdpovědětVymazat