Marodný období

A tak si žijeme
Tak tohle období miluju. Zuzka má spálovou angínu a když už jsem se těšila, že přestaneme blbnou s jejíma atb, dostala jsem já zánět močáku. Včera jsem vlítla k doktorce, dostala cosi jako biseptol...a oddychla si. Ovšem, to jsem netušila, co přijde dneska za zběsilou anabázi: V práci fofr, vypadla jsem v půl pátý, ještě jsem byla autem - v pět jsem byla doma a došlo mi, že se ten pitomej zánět nelepší, ba se snad začíná zase horšit, takže hlídací babička se zase posadila a já vyrazila k doktorce. Tam jsem dostala velmi silný širokospektrální atb, že u nebudeme nic testovat, když mám teplotu a vyrazila do lékárny. V lékárně jsem zjistila, že nejen nemám peněženku, což jsem věděla, ale že nemám ani kartu. Telefon domů - peněženka v kabátě, karta u počítače, Zuzka se nechce oblíkat, takže se mnou do lékárny nejde, matka tu prej ještě chvíli vydrží. Takže - úprk domů, tady jsem dostala po kebuli peněženkou a kartou, přejezd autem do Billy, šílená fronta v lékárně s paní, co báječně vykřikovala do davu, na co kterej lék je a víceméně prodávala samý čaje, který nemohla dohledat, jako bonus. Pak už následoval jen rychlej nákup s pomalou frontou a třikrát hurá, jsem doma a můžu se začít léčit. Zejtra se max. přesunu z postele na gauč. Zuzka se prej o mně postará. Jen zatím nevím, co uvaří k obědu :-D