či co to je
Někdy mám pocit, že mám doma vlčáka či nějakýho jinýho vostrýho psa. Vrčí to a dupe to. A pak to dost důrazně hlásí, co všechno nechce a co chce. Vrrrrr, dup. Babiččina snaha jí uklidnit byla výborná - Zuzka se vzteky zalykala, škytala a dosTala se do opravdu hysterickýho stavu. Já jsem se pak dověděla, že s tím musím něco dělat, že tohle není možný. Zajímavý je, že když já s tím nic nedělám, tak je vztek poloviční a trvá výrazně kratší dobu. Ale rodičům to radši nevysvětluji, protože na další výchovný hádky fakt nemám sílu. Teď ještě ke všemu přIbylo bouchání dveřma, což mi možná usnadní rozhodnutí, jaký nový dveře domů pořídit (co možná nejmíň skla bude asi nejvhodnější). Ale i u toho umí být příšerka úúúúžasně vtipná: "tak si uklízej sama, ty uklízo !!! " PRÁSK
cha cha :-) mě malá - je jí teprve 2 a čtvrt onehdá pobavila zoufalým voláním z koupelny, kde měla napuštěnou vaničku - mámoooo, matkooooo :-) a co se vzteku týče - přesně. v mé přítomnosti si prostě dovolí- nedovolí nějaké věci a reakce je jaká je. když je u toho babička, schválně dělá větší scény a pak to vypadá, že to je takhle na denním pořádku. a máma to chce řešit rázně a nechápe, že já zastávám spíš snahu se s ní domluvit. podle mámy to je špatně...a na obligátní že s tím musím něco dělat už radši ani nereaguju- nemusím, neeemuuusíííím :-)
OdpovědětVymazatDrunko, to už je tak velká? uáááá, to to fakt letí...
OdpovědětVymazata máme to s rodičema dost podobně - ach jo
Zuzka je podle nich smrádě a já hrozná matka, protože si myslím, že dítě má nárok projevit názor. Jestli se pak nějak dohodneme, nebo rozhodnu z nějakého důvodu já, to už je jiná....ale vysvětlit tohle, to jsem fakt už vzdala
hele já už komentáře typu jak neschopná jsem matka ani neřeším. dle matky dělám všechno špatně!!! viz plínky - zkoušela jsem na nátlak mámy několikrát učit na nočník a nikdy se nedařilo a já ztrácela trpělivost. stačila návštěva kamarádky s o něco staršími dětmi o víkendu a tia okamžitě sama řekla, že plínky už nechce. sama si to hlída a chodí na záchod a nočník a plínu má jen na noc a na ven, ale to jen proto, že venku je fakt zima a kdyby náhodou... byla by jí zima. a neměli jsme jednu jedinou nehodu! jde to se s nimi domluvit. i s jídlem se s ní nehádám. když prostě nechce, nenutím ji. ty děti nejsou pito,mý aby trpěli hlady a když zrovna nechce, tak nechce! ale rvát to do ní pod tlakem a s jejím odporem... prostě já to tak nechci a máma by to měla respektovat a ne pořád jen peskovat!!! velká malá je - vypadá jak tříleťák :-) a ty komentáře!!! :-)
OdpovědětVymazatne že bych ti to přála, ale jsem ráda, že v tom nejsem sama - řešíme totéž
OdpovědětVymazatnebiju, neporoučím, občas hystericky ječím, to je fakt, ale rozhodně vynechávám kecy na téma, že je blbá a že jí nemám ráda, když nedělá tohle nebo dělá tamto
neřeším, jestli má bačkory nebo je bosa, jestli dojedla nebo nedojedla oběd, jestli si oblíkla červený nebo růžový tričko a když chce jít venku bez čepice, vezmu jí do kapsy - jednou to zkusila, hned si jí nandala a od tý doby neprotestuje....řeším, jestli neskáče pod auto, jestli neubližuje ostatním a jestli se nepropichuje nožem
Je zvláštní, jak je to všude podobné (taky teda čtu s nesobeckou radostí).
OdpovědětVymazatAž si říkám, jak se to babičkovství projeví třeba časem na nás... Beztak to kdysi musely ty naše matky zažívat taky - že by skleróza, či touha \"poslat to dál\"? :-)
Ne, jen jiná doba - jinej systém, jinej cíl
OdpovědětVymazatmy nechceme vychovat poslušný stádo, jak bylo dřív záhodno
já taky ječím a křičím a co je mi to platné :-) chci vychovat osobnost a ne malého přizpůsobivého chudáčka. a pořád jí opakuju, jak moc ji mám ráda a jak moc je šikovná. ono je to asi hodně dané tím, že jsem s ní sama a chybí ta rovnováha dvou rodičů. já nechci poslušný dítě, co udělá přesně co řeknu! já chci parťáka a kamarádku a ne podřídivého tvorečka. a už několikrát jsem se přesvědčila, že mně i malé to takhle vyhovuje líp a nakonec se vždycky domluvíme :-) a já si vlastně vůbec nepamatuju, že by někdy mě máma řekla, že mě má ráda... nebo mě za něco nedej bože pochválila a tak je to vlastně do dneška... a já prostě nechci aby Tia vyrůstala ve stejném prostředí...
OdpovědětVymazatnominku, těžko říct, ale babička si nedovolila mámě do výchovy jakýmkoliv způsobem mluvit a naopak důsledně dodržovala jak to chtěla máma. to u nás naprosto nehrozí a běda mi, jak nedodržuju výchovu dle mojí matky...
jo jo, mám totéž
OdpovědětVymazatvčetně toho, že se naši ke mně doteĎ chovaj jak k malý a urážej se, když je neposlechnu
a chválení - ha ha, je potřeba všechno shodit, abych si nemyslela
a když něco zvořu, tak to zase zahladit a najít na tom něco pěknýho, abych se nehroutila
hlavně žádný výkyvy, žádný emoce - žádná radost, žádnej smutek, žádnej vztek - se přece musím kontrolovat
tak to já mám pocit, že mojí mámě by snad huba musela upadnout, kdyby mě za něco pochválila... a v kritice se vyžívá tak, že to snad ani není normální!!! z komára udělá velblouda a ještě z toho snad má radost... já chci prostě zabránit tomu, aby malá měla se mnou jednou tak podivnej vztah jako já s mojí mámou... a chci z ní vychovat normálně sebevědomého jedince, který se umí sám rozhodnout o čemkoliv a nepodléhá nějakému vlivu.
OdpovědětVymazatHm, já tady tohle teda zažívám z pohledu tchyně - a u nich taky bylo co jsem si tak všimla problém pochválit a všechno ví nejlíp oni... Tak to asi fakt je o povaze.
OdpovědětVymazatNa výchovu mám podobný názor, ale občas teď poslední dobou vidím, že to prostě chce sem tam přitvrdit.