někdy člověk některejm věcem věřit nechce....
Měla bych asi psát, jak je se Zuzkou legrace ( a že teda je), jak jsem si užila léto (a že jsem si ho užila), ale nemůžu, mám náladu pod psa Vlastně je mi ještě hůř - už zase , za poslední rok poněkolikátý, prožívám pocit, že tohle není můj život. Že je to jen zlej sen, ze kterýho se musím každou chvíli probudit. A jestli to je pravda, tak bych si nejradši sedla někam do kouta a nebyla, prostě bych zmizela, abych měla od všeho pokoj. Nějak jsem si myslela, že je to všechno za mnou. Že mám vyřešeno, že vím, co chci a přece jsem někde v kotku duše doufala, že mě má pořád ještě trochu rád a že miluje svojí dceru.... Nemá, nemá rád nikoho, jen sám sebe.
To je tak hrozně smutný, že tohle potkalo zrovna tebe. A Zuzku, samozrejme. Ta to odnese nejvic. :( Kdybych mohla jakkoli pomoct (ale je mi jasny, ze na tohle jsi proste sama), tak dej vedet.
OdpovědětVymazatTaky jsme s tebou... I když daleko, ale jsme! Myslíme na tebe ;-)... a když ti bude hodně smutno, přijeď za námi a nebo my za tebou... ale to se musim ještě porvat s tim řízenim :-D
OdpovědětVymazatA až budeš potřebovat zatáhnout někam do neslušné a zvrhlé společnosti, dej vědět ;-)
OdpovědětVymazatmoc děkuju, ale tohle si musím pořešit sama - v hlavě
OdpovědětVymazatale ono bude zase líp :)