abych nezapomněla

na radosti mateřského života

uf, tak jsme zpátky z vycházky - příště fakt splním slib, že když nebude spát po obědě, tak se pak ven nejde, protože to bylo fakt výživný jsem úplně zapomněla, jak úžasnej hlasovej fond se v tom paťavým tělíčku skrejvá zítra sousedi sepíšou petici, do neděle to podepíšou všichni a v pondělí nás vystěhujou....to, co předvedla, když jsem jí vtáhla do baráku, by nebylo hlasitější, kdybych jí u toho utrhla nohu nejdřív chtěla mocí mermo do drogerie, tak jsem zalezla o krám vedle...rozhodně jsem neměla strach, že jí někdo ukradne, páč bych rozhodně poznla, kdyby se ten řev začal vzdalovat pak si radostně hrála v parku u potůčku, namáčela si ruce a pak tam zahučela botama, takže jsem jí zula, pak se ukázalo, že má mokrý i kaŤata, tak jsem je převlíkla - a ona si sedla, namočila nohy do vody a cákala tak, že byla skoro durch - tak jsem jí sebrala, že jdeme a vypuklo to pak se uklidnila, ale na přechodu se domáhala zmáčknutí tlačítka pro chodce....první ještě přešla, ale pak jsme skončily na meziostrůvku a tam jsem udělala pohyb, že to zmáčknu já - zmáčkla to sice sama, ale pozdě...bohužel, pozdě od tý doby ječela snad dvacetm inut v kuse - po přejetí silnice se vzteky otočila a málem tam vjela na odrážedle zpátky, tentokrát už do rozjetejch aut - málem mě švihlo no, čapla jsem jí pod paži...když se sklidnila a nasedla na motorku, tak jsem vybrala mírnější cestu - a zase řev, ale teď užř fakt hustej... no, a doma se šprajcla, že nepůjde do baráku.... asi na jedno ucho hůř slyším