Očistec

Jestli jste dneska byli v Ikea a viděli jste roztomilou růžovou holčičku válící se na zemí a stříkající gejzíry slz s patřičným zvukovým doprovodem, tak to jste potkali nás ;)

ráno jsem Zuzku vypoklonkovala poměrně včas, vytáhla z malýho auta autosedačku a s dítětem v patách, sedačkou v ruce, dvěma taškama na rameni jsem se dopravila k taknu. Přidělala jsem sedačku, naházela tašky, nasedla, vyslechla instruktáž, že mám nechat dýl žhavit, nastartovala a ...plplplpl plp Znova zase a ještě jednou tak jsem vylítla z auta, Zuzku tam nechala, doběhla k malýmu autu, přeparkovala poblíž, ještě jednou zalezla do tanku, vyslechla si několikerý plp, vyndala Zuzku, vyndala tašky, vyndala sedačku a v obráceném pořadí totéž nastrkala do malýho auta. Na cvičení jsme dorazili pozdě a Zuzka odmítla se rozcvičky zúčastnít - stála ve dveřích a když zjistila, že se na ostatní děti i jen dívám, vypukl řev. Cvičit nepůjde, dívat se nebude, domů nepojede. Na chodbě jí uklidnilo jabko- takže jdeme. Nejdřív okukování, pak zákaz mámě se dívat, pak řev.... přestala až u kreslení, na nářadí byla zlatá a spokojená Pak u oběda naštvala tatínka, neb na můj dotaz, s kým jsme na obídku, řekla, že se strejdou....no, v naší současný situaci se mu nedivím, že vypálil pryč. My dojedly, v autě Zuzka usnula, leč do Ikey to bylo sotva deset minut - na pořádný vyspání fakt málo.... Nejdřív si vymručela balon, pak chodila kolem nábytku, docela spokojená, pak se pokadila a já neměla náhradní plínu, tak dostala instruktáž (kupodivu se počůrala až doma, když si neuměla rozepnout bodýčko a já byla ještě v autě pro další věci), jenže pak jsme prošly kolem restaurace, dole kolem průhledu do dětskýho koutku a v ten moment to vypuklo.... Já ci papááá, já ci hját, já ci do koutkůůůůůů Tahala jsem jí po krámě na ruce, ona mi ječela do ucha a pokaždý, když mě začla mlátit, tak jsem jí položila na zem, kus poodešla, chvíli postála a pak jí zvedla. Na chvíli byl klid.... znova se to opakovalo, když jsem - kupovala rámečky na fotky (nepočebujeme ámečky, neci ámečky, tenhle néééé), když bylo plno u takokvýho toho panelu, když jsem chtěla naložit skříň na vozej.... Mám nervy nadranc, jsem vyšťavená a Zuzka může děkovat jen tý nový výchovný knize, co čtu, že jsem jí nedala přes zadek :) Jsme doma, skříně jsou postavený, Zuzka spát nehodlá a já jsem dostala od dědy vynadáno, co lezu na počítač, když mám spoustu jiný práce. Fajn. Nevím, jestli se mám smát nebo brečet.