Kámošky

aneb tiše tiše, ať na nás nepřijde !Uf, tak to byl včera hukot. Vědět, jak to dopadne, tak celej den naplánuju jinak. Odmítla jsem totiž zoologickou se spolumaminama, neb jsem měla hlídat Žanetku. Váhala jsem váhala, že bych obě lumpinie v Zoo zvládla, kdybych si půjčila onen úžasný dřevěný vozík u vchodu, aby se mohly občas vézt obě. Leč pak jsem dospěla k názoru, že budou obě spát a já si budu nastavovat novej mobil :-D HA HA HA Dotáhla jsem k bráchovi cestovní postýlku ( je těžká jak dvě normoš cestvoní, pátý patro bez výtahu) a holky jsem uložila - jednu do pokojíčku, druhou do ložničky ( jeden pokoj přepaženej vysokou a nížší skříní) Za cca dvacet minut už byla Žanda přelezená u Zuzky, tak jsem Zuzku vyndala z postýlky, že jako zkusej spát spolu na manželský posteli Je neuvěřitelný, jak ty dvě, co se v obýváku furt o něco rvaly a ječely ( teda Žanda rvala hračky, že jsou její a Zuzka ječela jak siréna, takže Žanda to rychle vracela, páč ani ona nechce ohluchnout), tak najednou byly parťáci a hlavně potichounku, abych na ně nevlítla. Řádily jak černý ruky - co jsem tak zjistila, tak hlavně skákaly ze skříně na postel. Synchronně. Vůbec je to veselý - jedna rve hračky, že jsou její, druhá ječí, první jí mlátí po hlavě a na mé upozronění, že to se nedělá, začne najednou Zuzku hladit a pusinkovat, jakože ona nic. Ale rozhodně jsou kamarádky