Samostatný víkend

aneb krkavčí matka nastupuje ;)

Měla jsem slzičky na krajíčku, když jsem v pátek v poledne stála na chodníku a mávala vykulený Zuzce do auta. Už při výpravě z domova za Bobem do práce jsem chytla nerva a skoro jsem měla chuť akci zrušit. Vyhrál zdravej rozum a usilovná potřeba na chvíli vypadnout z kolotoče neutuchající legrace ;) Jé, já si to užila. Smutno na mě začlo padat až v neděli - trošku po ránu a hodně při návratu. Já se vážně těšila, až mi bude skákáno na břiše, dloubáno do žeber a zakousnut nos ;) Zuzka to zvládla s babičkou a tatínkem na jedničku, až je mi to bylo líto. Na druhou stranu jsem ráda, že Zuzka nestráfala. Jen hned ve dveřích jsem dostala místo pusy hafo informací v čínštině prokládané slovem táta - doteĎ nevím, co mi na něj chtěla naprášit ;) Jo, a v Liberci je skvěle až na jednu úžasnou cukrárnu kousek pod náměstím, kde jsem se skoro bála vyslovit své přání, kde se prodavačka jaksi neuráčí přínést od presovače kafe k pokladně ačkoli tam stejně jde vás zinkasovat a kde nebozí hosté dostanou vynadáno i za neškodný dotaz To si radši připlatím tři pětky na Ještědu za vídeň, která se dá pít, šlehačka je fak poctivá a servírováno je s úsměvem ;)