Je toho moc

a já nestíhám

Doma je divno a já nevím co se životem..... a do toho začla Zuzka chodit do školky a já hledám práci. Ani nevím, co bych chtěla či mohla dělat. Mám v hlavě zmatek. Ale se Zuzkou je legrace. Co neví nepoví, žvaní a žvaní a žvaní. Něco takovýho jsem si dřív představovala, když se řeklo "drnda" :-D fakt drnčí a drnčí a drnčí a já se fakt jen zuby nehty držím svého předsevzetí, že budu své dceři naslouchat. To mi ovšem nebrání po cca šestinásobném zopakování požadavku, na který jsem už pětkrát slovně reagovala, na ní ječet. Další zákeřností v mém životě je spojení "NĚCO JINÉHO". Má úžasná dcera totiž naprosto přesně ví, co nechce. Vlastně taky přesně ví, co chce - jen já, blbá matka to nechápu. Vždyť přece chce něco jinýho ! Nechce tam, nechce támhle, nechce ani onam - chce někam jinam. Chce něco dobrýho - ovšem nic z výčtu věcí, co jsou k dispozici. Zásadně chce něco jinýho dobrýho. U tohodle problému naštěstí následuje věta "ukážu", po které vyleze na linku, otevře skříň a dloooooouze vybírá, až "něco jinýho" najde. A já už blbnu. Těším se do práce a zároveň se děsím, jak to budu zvládat, až budu lítat jak hadr na holi a doma se budu vyskytovat opravdu jen sporadicky navečer.....trošku doufám, že když přes den nebude nikdo doma, nebude večer důvod likvidovat vybuchlej byt (ale asi jsem dost naivní, neb příšera stíhá udělat bordel za pět minut) Ale co - nějak bude.