Komáři pitomí

to zase byla víkendová noc

Vůbec to nechápu. Normálně po mně ty mrchy nejdou. Teda jdou, když jsem jediná v místnosti, ale jinak mívám klid. Proto si tuhle akci se mnou Bob zatím mockrákt neužil. Akce se jmenuje "Lov na komára" a zahajuje jí jeden drobný kousanec od toho protivnýho zvířete kamkoli do mé osoby. Následuje usilovný drbání, který vyvrcholí mým probuzením a dumáním, jestli to je vážně kousanec, nebo není. Potom přijde na řadu přibouchnutí okna, rozsvícení a klidně i půlhodinový plazení se po stěně s heslem: "Někde tady ten hajzl musí bejt" Jak už jsem říkala, když se mnou spí kdokoli další v místnosti, mívám klid (nechápu, že ti ostatní se nevzbudí a neprovozují totéž), ovšem tentokrát tohle pravidlo nějak selhalo. Nevím, jestli proto, že Zuzanka komárům chutná, nebo spíš proto, že si Bob dal k večeři česnečku a tudíž se stal ještě odpudivějším než já se svojí 0+. Další pravidlo, který tentokrát selhalo, je, že komár většinou sedí někde za hlavou. Neseděl a musela jsem prolézt půl pokoje, než jsem ho našla v úplně druhým rohu.....Zabila jsem tu krvežíznivou potvoru, dohopsala jsem na záchod, zalehla jsem a .... za nevímjak dlouho jsem se drbala znova. Doteď nevím, jestli jsem napoprvý toho hajzla jen přizabila, nebo v místnosti byli dva. Rozhodně napodruhý jsem se trefila přesně a krvavou příšerku jsem osobně odnesla spláchnout do umyvadla. Z přízemí jsem přinesla jedovatej plyn do zásuvky a konečně v klidu usnula.... Uf.....bych spala, jen si na to vzpomenu.